Jaký problém řeší blockchain
Blockchain je pro jednoho úžasná technologie se zářivou budoucností, pro druhého buzzword, který se veze na vlně úspěchu Bitcoinu. Základní koncept blockchain technologie existoval dlouho před Bitcoinem, ale až díky němu se svět začal více zajímat o to, jaké výhody a jaké problémy může blockchain vyřešit. A můžeme si říct hned na začátku, že blockchain má potenciál vyřešit zásadní problémy našeho světa.
Jeden ze zásadních problémů dnešního světa je ztráta důvěry v instituce a rostoucí moc velkých technologických gigantů. Lidé přestávají věřit, že lokální instituce jsou schopny řešit jejich problémy. Roste tak počet lidí, kteří hledají alternativy, nebo se snaží situaci nějak řešit po vlastní ose. Společnost je často rozdělena na několik táborů, které si navzájem nevěří a lidé nejsou schopni akceptovat názory ostatních. Nemusím chodit daleko. Tento fenomén můžeme vidět i v krypto komunitách. Nicméně je to celospolečenský jev a můžete se s ním setkat téměř všude.
Moc IT gigantů je také stále více zřejmá. Google rozhoduje o tom, co na internetu najdete za informace. Amazon vám rád prodá i to, co nechcete. Twitter a Facebook jsou schopni ovlivnit výsledek prezidentských voleb v nejmocnějších zemích na světě. Moderní technologie mají větší sílu a schopnosti, než si mnozí uvědomují. Blockchain bude další z nich. V tomto článku se zaměříme hlavně na důvěru, neboť ta je nezbytně nutná pro adopci nových technologií. Důvěra je však současně i to, s čím blockchain operuje.
Komu důvěřujete, pokud používáte blockchain
Největší síla blockchainu spočívá v jeho schopnosti nahradit prostředníky, a to na mnoha úrovních, co se týče vzájemné finanční a sociální interakce lidí.
Prostředníci mají často určité výhody, pramenící z jejich často monopolního postavení. Silné postavení na trhu může být výsledkem zákonů dané země, a nebo technologické či finanční dominance. Takovým pěkným příkladem prostředníka jsou komerční banky. Zaměstnanci banky mají ve svých databázích vaše soukromé informace, které mohou zneužít, nebo které mohou být zneužity. Dále se mohou se rozhodnout o tom, jaké si budou účtovat poplatky za své služby. Banky musí poslouchat zákony dané země, takže pokud mají nařízeno klást nepříjemné otázky ohledně některých transakcí, udělají to. Pokud je potřeba na povel zmrazit váš bankovní účet, stane se tak. Pokud chcete bankovní půjčku, počítejte s tím, že je pro vás většinou hodně nevýhodná, pokud se třeba zpozdíte se splátkou. Banka bere zisk, vy na sebe berete veškerá rizika. Vy stojíte sami proti hordě právníků. Centrální banky se starají o monetární politiku a jejich rozhodnutí tak přímo ovlivňuje vaše dlouhodobé úspory.
IT giganti mají podobné postavení. Facebook o vás ví opravdu hodně a má analytické nástroje na to, aby dokázal dobře zacílit reklamu. Vaše osobní data jsou tak zkomercializována, a to klidně bez vašeho souhlasu. Pokud se Facebooku nelíbí nějaký váš komentář, klidně vám účet odstaví a vy tak ztratíte digitální kontakt s vašimi přáteli. Často se tak děje kvůli hloupé chybě. Například jeden český sbor hledal nového trumpetistu přes Facebook. Algoritmus si myslel, že daný inzerát píše něco nepěkného o bývalém americkém prezidentovi Trumpovi a účet zmrazil na několik týdnů. Tohle je poněkud úsměvná historka, ale pokud na sociálních sítích vyjádříte menšinový názor, můžete se dočkat toho, že váš hlas bude umlčen. Už pro to dokonce existuje výraz. Jedná se o deplatformizaci. Pokud se zamyslíte nad tím, jak interagujete s okolním světem, určitě narazíte na mnoho prostředníků. Je dobré se ptát, jestli je potřebujete, jakou funkci plní a jestli fungují tak, jak si představujete.
Každý z nás využil služby nějaké banky. Pojďme se na ně podívat. Pokud pro vaši transakci použijete banku, je banka v roli prostředníka. Ukažme si to na příkladu. Pokud Alice posílá Bobovi 1000 Kč, transakce většinou projde bez problémů. Alici nemusí zajímat, co se děje interně. Banka to nějak zařídí. Bude-li Alice posílat 5,000,000 Kč, může jí z banky někdo kontaktovat a ptát se jí například po účelu transakce. Pokud bude Bob žít v Americe, transakce bude putovat několik dní a Alice si za ní připlatí. Pokud bude Bob terorista, bude jeho bankovní účet na černé listině. Aličina transakce bude zmražena a ona sama může čekat nepříjemné dotazy od úředníků. Banka má svá pravidla na to, jak zpracovávat transakce. Transakce jsou tak nejen registrovány, ale také cenzurovány a většinou nějak zpoplatněny.
Co se vlastně ve skutečnosti děje, pokud se Alice a Bob rozhodnou použít blockchain? Dvojice se v podstatě rozhodne použít jiná pravidla hry pro jejich transakce. Pokud použijí Bitcoin, tak transakce nebudou cenzurovány a poplatek bude stejný bez ohledu na to, jestli je to lokální nebo globální transakce. Nezáleží ani na tom, jak velká částka se posílá. Důležité je, že Alice a Bob musí důvěřovat zvolené technologii. Přesněji řečeno, musí znát a důvěřovat pravidlům, která Bitcoin díky aspektu decentralizace vždy dodržuje.
Všimněte si, že blockchainová síť na sebe převzala roli prostředníka. Alice a Bob si nemohou mince vyměnit přímo jako třeba fiat bankovku. To by bylo možné jen skrze privátní klíč a tam hrozí, že ten samý klíč budou vlastnit oba dva, což je nechtěný stav. Transakce musí vždy projít přes síť, neboť je nutné validovat transakci s ohledem na ostatní probíhající transakce a historii. Pojďme se podívat na to, komu a čemu vlastně Alice a Bob věří?
Naše dvojice věří pravidlům, která byla vetkána vývojáři do zdrojového kódu bitcoinového klienta. Zdrojový kód je v podstatě jen určitý druh zápisu toho, co si vývojáři přejí zapsat. Definují tím chování programu. Proto je potřeba důvěřovat týmu, který zdrojový kód nadále udržuje. V době psaní existuje 588 reportovaných problémů v Bitcoin projektu. Lidé musí mít důvěru v to, že tým je dostatečně kompetentní problémy řešit a vše náležitě otestuje před vydáním nové verze. Dá se nějak zjistit, komu konkrétně lidé věří? Ano, dá se to zjistit také na GitHubu.
Můžeme tak například vidět, že známý vývojář Pieter Wuille za poslední rok přidal skoro 15,000 nových řádků a 6000 jich odebral. Wladimir J. van der Laan ho překonal a přidal přes 80 tisíc řádek, přičemž jich 73 tisíc odebral. Bude se tedy zřejmě jednat o refaktoring kódu. Tito dva vývojáři jsou zdaleka nejpilnější přispěvatelé. Ti ostatní přidali většinou jen pár tisíc či stovek řádek kódu. Na GitHubu můžete najít konkrétní změny, které vývojáři provádějí. Bitcoin je běžný open-source projekt, který potřebuje údržbu a zdrojový kód se mění doslova každý den.
Důvěra ve zdrojový kód však není ani zdaleka všechno. Alice a Bob důvěřují decentralizované síti. I to zní dost podivně. Pojďme to rozklíčovat. Síť udržují v chodu nody - uzly, na které jejich majitelé nainstalovali klienty. Tedy v podstatě zdrojový kód s pravidly, které dodal tým. Lidé tak vlastně nevěří jedné centralizované instituci, potažmo jejich zaměstnancům, ale davu anonymních provozovatelů těchto nodů. Nebo tito lidé nejsou zase až tak anonymní? Pokud vás zajímá, kdo je odpovědný za vkládání transakcí do bloků, tak v případě Bitcoinu jsou to majitelé poolů. Největší Bitcoinový pool disponující téměř 20% hash-rate se jmenuje F2Pool a je relativně snadné dohledat, že jeho majitelem je Wang Chun. Pokud tedy pošlete Bitcoin transakci, máte 20% šanci, že vám ji do bloku vloží Bitcoin klient skrze pool F2Pool, který provozuje tento Číňan.
Druhý největší pool jménem Poolin disponuje téměř 13% hash-rate. Založili ho Číňané Kevin Pan a Tianzhao Li. Takto bychom mohli pokračovat. Důležité je si uvědomit, že všechny pooly jsou, nebo by alespoň v duchu decentralizace měly být provozovány nezávisle na sobě. To znamená, že pokud F2Pool odmítne vložit Aličinu transakci do bloku z jakéhokoliv důvodu, vloží ji tam později třeba Poolin. I když se pooly budou chovat třeba k transakcím jinak, stále platí, že udržují stejnou verzi blockchainu. Naše dvojice tak důvěřuje decentralizované síti, neboť ji nezávisle na sobě udržuje v chodu více subjektů, které jsou ekonomicky motivováni transakci do bloku vkládat. Pokud se jeden pool vydá na scestí a začne transakce cenzurovat, nebo si je vybírat podle svých vlastních pravidel, druhý může situaci zachránit. K větší decentralizaci a anonymitě davu se snad jednou dopracujeme skrze inovace.
Zmínit bychom mohli také těžaře, neboť bez nich by sice pooly mohly vložit transakce do bloku, ale neměly by dostatečný výpočetní výkon k tomu, aby mohly blok finalizovat a distribuovat ostatním. Nezávislých těžařů je víc než poolů a jsou motivováni hlavně ekonomicky. Síť je potřebuje a kdyby jich třeba polovina rázem přestala těžit, síť by to dočasně zpomalilo, ale nezastavilo. Naše dvojice tedy musí věřit tomu, že těžaři neopustí dobrý byznys a síť zůstane bezpečná.
Aby toho nebylo málo, Alice a Bob musí věřit ještě jejich peněženkám. Lidi si to často neuvědomují, ale je to velmi důležité. Peněženka je také software, za kterým stojí konkrétní tým lidí. Bezpečí vašeho bohatství tak závisí také na zvolené peněžence, potažmo na týmu, který ji vytvořil a nadále udržuje. Uveďme jeden starší odstrašující případ. Jedna verze peněženky Coinomi posílala zadaný seed přes internet na kontrolu pravopisu (týkalo se desktopové verze, nikoliv mobilní peněženky). Jak asi dobře víte, seed, tedy seznam slov ze kterého se odvozují páry soukromých a veřejných klíčů, je to nejcennější, co si musíte dobře chránit před zraky ostatních.
Pokud se rozhodnete, že váš bankovní účet nahradíte Bitcoin sítí, tak v podstatě nahrazujete centralizovanou instituci za decentralizovaný protokol. Věříte principům decentralizace, tedy přeneseně open-source softwaru a lidem, kteří ho provozují. Často se používá známá fráze “In code we trust”.
Jak jsme si ukázali výše, neznamená to, že zdrojový kód je všemocný a že za sítí nestojí žádní lidé. Za softwarem a hardwarem vždy figurují konkrétní lidé a bez nich by síť dlouho neběžela. Spíše se dá říct, že v rámci decentralizace je snaha eliminovat moc jednotlivců a rozdělit rozhodovací pravomoc na co největší počet odpovědných, motivovaných a autonomních subjektů. Nejvýznamnější je to na úrovni síťového konsensu, avšak nezapomínejme, že boj o moc či snaha síť poškodit se může odehrát klidně také na úrovni zdrojového kódu.
Jak se navozuje důvěra mezi uživateli
Pro náš článek je ze všeho nejdůležitější fakt, že blockchain dokáže navodit důvěru mezi Alicí a Bobem. Blockchain, v našem příkladu konkrétně Bitcoin, dokázal nahradit pravidla centralizovaného prostředníka. Náhradníkem se stala pravidla decentralizované sítě. Alice důvěřovala síti a věřila, že když pošle nějaké prostředky, dostanou se do vlastnictví Boba. Bob samozřejmě musí síti důvěřovat také.
Díky pevně definovaným a striktním pravidlům Bitcoinu může Alice poslat Bobovi spolehlivě BTC v hodnotě 5,000,000 Kč bez zbytečných otázek, klidně na druhý konec planety, za standardní poplatek, ve standardním čase, a to klidně i v případě, že je Bob terorista. Alice ani Bob nemuseli nikomu poskytnout své osobní údaje. Pokud pár dodržel dobré mravy co se týče transakcí, bude tato konkrétní transakce v blockchainu zapsána navždy, ale relativně anonymně (respektive pseudoanonymně).
Je důležité si uvědomit, že daný pool, který transakci do bloku vloží, nezná kontext transakce. Nezná identity Alice ani Boba, nezná ani důvod transakce. Zdrojový kód nemá v popisu práce toto ověřovat. Zdrojový kód klienta vidí jen adresy a zaslanou částku. Jediné co dělá v podstatě je, že transakci validuje stejným způsobem, jako všechny ostatní. Je-li transakce validní po všech stránkách, bude transakce zpracována. Regulátoři se mohou pokusit dodat transakcím kontext externě skrze černé listiny. Tedy kontaktovat operátory poolu a snažit se jim vnutit jejich pravidla hry. Operátoři by tak museli změnit část zdrojového kódu na svojí straně. To je však trochu jiný příběh. Soustřeďme se na schopnost navození důvěry mezi uživateli.
Blockchain obecně umožňuje nadefinovat libovolná pravidla, vetkat je do zdrojového kódu klienta a nechat veřejnost, aby udržovala decentralizovanou síť. Čím vyšší bude decentralizace, tím vyšší bude jistota, že pravidla žádná entita nezmění ani nepokřiví. Decentralizovanou síť může kdokoliv použít a využít tak tato pravidla. Pokud tedy věříte pravidlům protokolu a současně kvalitě decentralizace dané sítě, máte nástroj schopný navodit důvěru mezi vámi a ostatními.
Pro koho a kde je tato vlastnost užitečná? Odpověď je překvapivě velmi jednoduchá. Pro všechny, kteří hledají důvěryhodného prostředníka pro svůj konkrétní případ. Počet případů využití blockchainu je nekonečný. Jednotlivé požadavky se mohou lišit co do kvality decentralizace, použitého síťového konsensu, i druhem přenášených mincí či tokenů. Většinou se hledá nejlepší dostupný nástroj na konkrétní problém. Někdy je požadovanou schopností vydávat nové tokeny. Jindy je kladen důraz zejména na bezpečnost. V jiných případě je kromě bezpečnosti důležitá také rychlost, cena a množství transakcí, které mohou být odbaveny za daný čas.
Samostatnou kapitolou by mohlo být soukromí transakcí. Veřejné blockchainové sítě jsou otevřené a všechny transakce dohledatelné. Tohle rozhodně není něco, co se dá použít ve světě byznysu. Začíná to vadit i běžným uživatelům a to hlavně díky rostoucí schopnosti analytických firem dohledat vlastníky jednotlivých adres. Z pohledu auditovatelnosti je velmi výhodné, že historii transakcí nelze změnit. Pro určité použití je transparentnost dokonce výhodou. Nicméně většinou se požaduje využít stávající kvality blockchainu s větším důrazem na soukromí.
Různí uživatele mohou požadovat zcela jiné kvality co se týče navození důvěry mezi nimi. Zde bude většinou potřeba schopnosti blockchainu výrazně zvýšit. Blockchain je schopný navodit důvěru jen mezi uživateli, kteří se navzájem znají, nebo si v daném případě důvěřují. Pokud se uživatelé navzájem neznají a nedůvěřují si, je to mnohem složitější. I když se uživatelé znají a důvěřují si, může mezi nimi dojít k nějakému sporu.
Na současné centralizované služby dozírají různé úřady a vše je ošetřeno právním systémem. Pokud si na internetu od někoho něco koupíte, zaplatíte, a protistrana hraje mrtvého brouka, máte možnost obrátit se na právní systém a získat zpět své peníze. Skrze bankovní transakci je snadné najít protistranu. Bankovní transakce jsou z tohoto pohledu relativně bezpečné. Pokud byste zaplatili kryptoměnou, máte možná smůlu. Protistranu bude složitější najít. Právní systém dané země vám nemusí umět pomoct. Transakci v blockchainu nelze vzít zpět. Právo vrátit vám prostředky má pouze ten, komu byly prostředky zaslány. Celý úřední aparát a právní systém budou bezradní, pokud majitel adresy odmítne nebo nemůže spolupracovat.
Pouhý transakční systém běžné blockchainové sítě neumí navodit důvěru a zajistit bezproblémovou interakci mezi lidmi, kteří si navzájem nevěří. Pokud se jedná výměnu “něco-za-něco”, což je případ většiny finančních transakcí, tak v případě blockchainu vždy jedna strana riskuje, že protistrana nesplní to, co slíbila. Pokud Alice slíbí Bobovi, že mu pošle poštou mobilní telefon za 0,1 BTC, tak vždy jedna strana riskuje. Pokud Alice pošle telefon jako první, Bob nemusí zaplatit. Pokud Bob prvně zaplatí, Alice nemusí poslat telefon.
Nabízí se otázka. Chceme se spoléhat na tradiční centralizovaný právní systém, pokud chceme používat decentralizované technologie? To je trochu schizofrenní. V blízké budoucnosti se možná dočkáme toho, že kryptoměny budou uznány jako majetek, či nová forma peněz. V tom případě bude právní systém pomáhat řešit tento druh případů. Má to ale háček. Poskytnou vlády lidem své služby, pokud budou lidé chtít opustit jejich finanční a sociální systémy? Možná je předčasné klást si podobné otázky, ale pokud je jednou z klíčových benefitů decentralizovaných sítí nezávislost na tradičních systémech, znamená to hned několik věcí.
Krypto-komunita, nebo některé její skupiny toužící po plné nezávislosti, si bude muset najít vlastní nástroje pro zajištění bezproblémové interakce a řešení sporů. Aby tato skupina byla schopna opustit systém se vším všudy, bude potřeba vytvořit nějakou formu decentralizované sociální či právní vrstvy. Vlády se budou muset s alternativami nějak vypořádat a možné je, že ne vždy to půjde klidnou cestou. Ve fyzickém světě budou mít vlády vždy navrch a s tím se nedá bojovat skrze digitální svět. Dá se očekávat, že většina lidí začne používat blockchain technologie či kryptoměny, ale budou chtít nadále zůstat dobrými občany států, ve kterých žijí.
Otázka zůstává stále otevřená. Je možné navodit důvěru a řešit spory jiným než tradičním centralizovaným způsobem? Máme štěstí. Řešení už je na světě a jmenuje se smart kontrakty (chytré smlouvy).
Jak zvýšit schopnosti decentralizace
Řekli jsme si, že když lidé používají decentralizovanou síť, věří v podstatě zdrojovému kódu a těm, kteří síť provozují. Smart kontrakt je ve své podstatě také jen zdrojový kód. Dá se digitálně popsat očekávaný vývoj nějaké události, a to včetně všech možných eventualit. Smart kontrakty jsou svým způsobem jen jakýmsi rozšířením konceptu důvěry ve zdrojový kód. Je tak možné napsat nebo použít konkrétní smart kontrakt pro konkrétní účel. Mohou dokonce vzniknout celé decentralizované služby. Pro vykonávání smart kontraktů platí stejná pravidla jako pro transakce. Kontrakty jsou vykonávány decentralizovaně a výsledek je ověřen celou sítí. Místo aby lidé věřili týmu, který napsal zdrojový kód klienta, budou muset věřit těm, kteří napsali dané smart kontrakty. Nebo si ho ti schopnější mohou napsat sami.
V blízké budoucnosti budeme moci použít šablony smart kontraktů na konkrétní věci. Například pokud bude někdo chtít použít kontrakt na výměnu dvou digitálních tokenů, najde vhodnou šablonu kontraktu, doplní adresy, částky a další věci, a poté kontrakt nasadí. Kontrakt je schopný sehrát roli prostředníka, který dokáže digitální mince podržet ve své úschově (custody) a počkat si na to, až obě strany pošlou své tokeny. Poté tokeny oběma stranám vymění. Pokud jedna strana svůj digitální token nepošle do předem daného času, kontrakt vrátí token tomu, kdo ho již poslal. Kontrakt tak elegantně řeší problém s tím, kdo má riskovat ztrátu a poslat svůj token či minci jako první. Díky kontraktu neriskuje ani jedna strana.
Běžné papírové smlouvy půjde lehce digitalizovat, neboť se často používají také jen šablony. Do šablony smlouvy se vyplní identita účastníků, datum, částky, podmínky, případně postup při řešení sporů. Běžná blockchain transakce pracuje pouze s identitou účastníků skrze blockchainové adresy a se zasílanou částkou. Transakce se zpracuje nepodmíněně. Smart kontrakt k tomu dokáže využít práci s časem a datem, ale hlavně umožní použít podmínky. Podmínky reagují na nějaké události. Smart kontrakt může čekat na jinou digitální událost, jakou je třeba transakce. Pokud se transakce objeví, smart kontrakt umí náležitě reagovat a posunout se tak ve zpracovávání naprogramované logiky. Pomalu se rozjíždí propojení na fyzický svět skrze Oracle služby. Dá se tak reagovat například na cenu komodit, či informace uložené v běžných databázích třetích stran. Oracles umí informace transformovat a předložit je rozhodovací logice smart kontraktů.
Asi vás napadne, jestli by uměl smart kontrakt pomoc i v našem případě s mobilním telefonem. Ano uměl a existuje hned několik řešení. Bob by poslal 0,1 BTC smart kontraktu do úschovy. Alice tak nedostane zaplaceno dopředu a je motivována poslat telefon Bobovi. Pokud to neudělá, Bob dostane mince zpět po uplynutí nějaké doby. Alice poté notifikuje smart kontrakt o tom, že telefon odeslala. Kontrakt tak ví, že nemůže vrátit BTC Bobovi. Bob musí dát vědět kontraktu, jestli telefon dostal nebo ne. Jakmile Bob potvrdí přijetí telefonu, Alice dostane zaplaceno. Prodej má šťastný konec.
Pokud Bob telefon neobdrží, nebo se pokusí podvádět, dojde ke sporu a je třeba přejít do fáze vzájemné domluvy. To může proběhnout třeba přes smluvenou třetí stranu, která obdrží prostředky. Sporu se dá předejít například tím, že by se do procesu aktivně vložil pošťák, který by byl v roli potvrzovatele předání telefonu do rukou Boba. Kontrakt by byl jen o něco složitější, aby počítal s touto variantou. Dalším řešením by mohlo být to, že obě strany zamknou do kontraktu určitou poměrnou částku, která je bude motivovat k čestnému chování. Pokud bude jedna strana podvádět, nebo neplnit to co slíbila, přijde o vklad ve prospěch protistrany. Protistrana se poté může svobodně rozhodnout, jestli vklad vrátí.
Pokud se svět vydá cestou tokenizace fyzických věcí a lidé adoptují decentralizaci společně s využíváním tradičního právního systému, není nic lehčího než si vlastnictví telefonu a kryptoměny vyměnit digitálně. Případné spory se pak budou řešit tradiční cestou. Kontrakt poskytne potřebné informace týkající se daného případu. V prvních desetiletích adopce decentralizovaných systémů dojde k většímu propojení mezi tradičními systémy a blockchain sítěmi.
Někteří lidé si myslí, že decentralizace není úplná, pokud je potřeba řešit spory skrze tradiční autority. Případně jim vadí, že digitální vlastnictví nutně neodpovídá tomu fyzickému. Pravdou je, že většině lidí i byznysu to takto může plně vyhovovat, pokud se mohou spolehnout na moderní právní systém, který umí s tokeny pracovat. To může být současně dost nebezpečné, neboť tradiční svět bude potřebovat najít způsob, jak s vlastnostmi blockchainu pracovat. Jediná věc, na kterou zatím regulátoři přišli, je omezení na úrovni transakcí skrze centralizované burzy a práce s černými listinami. To samozřejmě už nyní některé skupiny lidí odsuzují.
Digitalizace peněz a dalších asetů spolu s rozvojem možností decentralizovaných sítí nám mohou otevřít celou řadu nových možností, o kterých teď možná ani nevíme. Mnohé procesy půjde lehce automatizovat, mnoho služeb půjde plně decentralizovat. Banky neohrožuje decentralizovaná transakční síť, ale možnost decentralizovat služby, které banky poskytují. To jsou například půjčky. Půjčku dnes potřebuje téměř každý člověk, který nemá vlastní bydlení a zakládá rodinu. Dále je potřebují lidé, kteří by rádi rozjeli vlastní byznys. Pokud se díky smart kontraktům podaří rozšířit schopnosti decentralizace, začneme skutečně ohrožovat tradiční finanční služby. K tomu je samozřejmě ještě dlouhá cesta. Lidé obecně věří systémům, ve kterých žijí a hlavně v západních zemích jsou v nich relativně šťastní.
Je potřeba dále inovovat
Na začátku jsem psal, že lidé ztrácí důvěru v instituce. To stále platí, ale je potřeba si uvědomit, že lidé zatím většinově nezačali důvěřovat decentralizovaným sítím. Lidé vnímají nevýhody centralizace, ale zatím nevidí a nerozumí výhodám decentralizace. Technologie ještě nejsou na takové úrovni, aby je mohla používat širší masa lidí. Nové decentralizované služby jsou sice zajímavé, ale často plné chyb a zranitelností. Lidé se časem naučí důvěřovat službám postaveným na smart kontraktech, ale takové kontrakty musí spolehlivě běžet několik let. To se zatím neděje.
Díky technologickým limitacím se blockchain používá trochu jinak, než by si většina lidí z krypto komunity přála. Uveďme příklad. Co když mezi sebou chtějí komunikovat tři banky. Je pro ně lepší použít blockchain, nebo běžnou centralizovanou databázi? Pokud by vyhrála databáze, přišla by řadu otázka, která z bank bude databázi provozovat. Banky si mezi sebou navzájem nevěří, takže žádná banka nemůže databázi provozovat. Banky by tedy mohly najít společného důvěryhodného prostředníka, který by jim databázi udržoval.
To by však mohl být relativně drahé a pořád není záruka, že tento prostředník nebude některé z bank nadržovat. Banky nakonec zjistí, že blockchain je pro ně nejlepší řešení z mnoha důvodů. Mohou využít takový síťový konsensus, který umožní každé jednotlivé bance schválit všechny nové transakce. Výhodou je, že všechny banky udržují svoji verzi blockchainu, která bude shodná s ostatními bankami. Audit bude velmi rychlý. Žádná ze stran nemůže s daty manipulovat. Naopak nikdo třetí data vidět nemusí. Není problém se škálováním a transakce jsou finalizovány v řádu vteřin.
[ethereumads]
Budete se možná divit, ale internet byl na začátku velmi podobný tomu, jakým způsobem se dnes adoptuje blockchain. Mnohé firmy a instituce testují a zkouší privátní verzi blockchainu. Tedy blockchain, jehož nody si většinou udržují jen ty entity, které si navzájem chtějí důvěřovat. Ve hře nejsou žádné mince, které by entity motivovaly k čestnému chování. Vše funguje dobře do doby, než jedna skupina bank zjistí, že by bylo dobré komunikovat s jinou skupinou bank. Nebo s jinou skupinou firem. Nebo také s lidmi a úřady. Na počátku rozvoje internetu existovalo mnoho privátních sítí v rámci firem.
Postupem času se zjistilo, že smysl dává pouze jedna velká globální síť, nebo síť sítí. Privátní sítě nadále existují, ale běžný uživatel si toho ani nevšimne. Pokud lidé budou chtít více adoptovat koncept decentralizace, dočkáme se jednoho dne velkého množství blockchain sítí, které budou navzájem propojené. Jednotlivé projekty začnou konkurovat tradičním bankám, možná centrálním bankám, a hlavně také IT gigantům. Určitě uvidíme jejich pokusy o decentralizaci a Facebook už opět vystrkuje rohy se svojí Librou. Tento pokus se nedá dopředu odsoudit a Libra, nově DIEM, může uspět. Kryptoměnovým projektům to může jen pomoct, neboť osobně věřím, že decentralizace v tom pravém slova smyslu nakonec vyhraje.
Závěr
Pokud chceme decentralizovanou budoucnost, musíme pro ni vytvořit decentralizovanou infrastrukturu. Blockchain nemůže být synonymem pro drahou, pomalou a neefektivní databázi. Bitcoin takový je díky síťovému konsensu PoW. To ale neznamená, že to přijmeme jako fakt a nebudeme inovovat na úrovni prvních vrstev blockchainových sítí. Aby rostla důvěra v blockchain technologie, musí být použitelnost lepší než to, co uživatelé znají z tradičního světa. Tradiční svět je stále v mnoha ohledech lepší. Platba kartou proběhne okamžitě. Po platbě o transakci ví pouze banka, okolní svět a to včetně příjemce platby mají smůlu a nevidí na vaše bohatství. Krypto-svět potřebuje to samé, ale decentralizovaně.
Řešením však nemohou být jen takové sítě, která nemají s blockchainem a decentralizovaným síťovým konsensem nic společného. Druhé vrstvy budeme potřebovat, ale rozhodně je potřeba výrazně vylepšit vrstvy první. Držitelé BTC jsou nuceni používat Ethereum síť, aby mohli s mincemi dělat něco jiného, než je pouze držet a čekat na vysněnou budoucnost. Tohle je decentralizovaný způsob, jak si levně a rychle posílat BTC díky možnosti tokenizovat digitální hodnotu. Je to rozhodně lepší, než aby lidé používali služby jako PayPal nebo Coinbase jen kvůli tomu, že první vrstva blockchainu je pomalá, transakce drahé a používat peněženky složité.
Je velký rozdíl v tom, jestli banka nakupuje krypto-aktiva a nadále používá své staré centralizované systémy, nebo jestli budou moderní banky využívat decentralizovanou infrastrukturu. Tam technologicky nejsme, ale v principu být chceme. Blockchain technologie naštěstí není svázána výhradně s Bitcoinem a jeho výhody mohou lidé využívat bez nutnosti čelit vysoké volatilitě, nebo technologickým problémům, pro které nelze použít pro jiné účely. Pokud má blockchain řešit reálné problémy světa, musí být transparence přítomna tam kde ji potřebujeme, soukromí tam kde ho chceme, necenzurovatelnost transakcí a férové podmínky pro všechny musí být standardem.
Všechny tyhle požadavky nemají nic společného s volatilitou. Pokud je někde drahý, pomalý, neefektivní, zkorumpovaný nebo nečestný prostředník, musíme ho umět nahradit. Svět má problém s důvěrou v instituce, ale také s důvěrou mezi různými skupinami lidi. Zde nám může blockchain v blízké budoucnosti výrazně pomoc, neboť může zvýšit úroveň důvěry skrze své vlastnosti. Ovšem jen pokud budeme sami chtít.
[twitter-follow username="btctip_cz" scheme="dark"]
.
[easy-social-share buttons="facebook,twitter,linkedin" counters=1 counter_pos="inside" hide_names="no" template="tiny-retina"]
