Lidé se rádi dívají do minulosti a snaží se aplikovat staré poznatky na nové věci. To je logické chování, ale ne vždy funguje. Podobné chování můžeme vidět při debatách, jestli je pro peníze budoucnosti lepší konsensus PoW, nebo PoS. BTC mince jsou považovány za digitální zlato, proto se lidé snaží mince přirovnávat ke komoditě. Mince PoS projektů jsou považovány za akcie, neboť v sobě inherentně nesou právo účastnit se síťového konsensu, případně možnost hlasování. Nabízí se otázka, jestli by peníze budoucnosti měli být více jako komodita, nebo se spíše podobat akciím.
Když analogie nesedí
Přirovnání síťového protokolu ke komoditě pokulhává. Platí to i v případě, že za komoditu považujete digitální mince. Digitální mince nejsou ve své podstatě nic jiného, než jakýmsi produktem technologie. Protokol je ve své rizí podstatě jen kolekce pravidel, parametrů a algoritmů. Provozování protokolu má přesah do fyzického světa. Lidé rozumí tomu, že kryptoměny mají nějakou hodnotu, za kterou si mohou něco koupit.
Pojďme si vysvětlit, proč je zlato a BTC mince něco zcela odlišného. Zlato těží specializované těžební společnosti a dávají ho zlatníkům, kteří z něj dělají zlaté mince, slitky, cihly, nebo šperky. Zlato se dá použít i v jiných průmyslech. Důležité je, že zlato je zcela separováno od těžebních společností. Pokud držíte zlato, může vám být jedno jestli těžební společnosti nadále fungují nebo zkrachovali, protože se zlato ekonomicky nevyplatí těžit. Vytěžené zlato přežije dalších tisíc let, protože není závislé na těžbě.
Kryptoměny se zcela zásadně liší v tom, že mince jsou neustále závislé na schopnosti sítě produkovat nové bloky. To má přesah i do zachování hodnoty mincí. Hodnota mincí bude, vedle dalších věcí, determinována bezpečností a decentralizací blockchain sítí. Pokud se podaří síť kompromitovat, mince mohou ztratit hodnotu. Pokud síť přestane existovat, půjde cena mincí velmi rychle na nulu. Narozdíl od zlata, mezi sítí a mincemi bude vždy existovat velmi úzká vazba. Dá se říct, že držitelé mincí jsou vždy závislí na týmu, který se o protokol stará. Dále na všech lidech, kteří se nějak podílejí na síťovém konsensu. Protokol musí být odolný vůči vnějším i vnitřním útokům a všichni držitelé mincí musí věřit, že tomu tak ve skutečnosti je.
Rozdíl mezi fyzickým zlatem a digitálním zlatem je zcela zásadní. Přirovnání vzniklo hlavně na základě omezené nabídky. Dá se vydolovat jen omezené množství fyzického zlata. V digitálním světě je možné nastavit konstantu třeba na 21 milionů. V tomto smyslu přirovnání celkem sedí. Tam kde nesedí, a kde je to z mého pohledu mnohem více důležité, je dlouhodobá udržitelnost existence vzácnosti. Z pohledu sítí je zcela zásadní jakou formou probíhá síťový konsensus, kdo se ho může účastnit a jaké vlastnosti mince mají. My budeme porovnávat komoditní a akciový charakter mincí, abychom zjistili, jaký konsensus je vhodnější pro budoucí peníze.
Neustále probíhající síťový konsensus budeme v tomto duchu považovat za těžbu. V případě PoW se na těžbě podílejí pool operátoři a mineři. U PoS sítí jsou to taktéž pool operátoři a skupina delegátorů. Delegátoři (nebo také stakeři/stakers) jsou vlastníci mincí, kteří je delegují na pool. PoW a PoS jsou si do jisté míry podobné, neboť v nich probíhá proces delegace, což není nic jiného než jakási forma hlasování o tom, jaký pool dostane větší šanci na vytvoření bloku. Dívejme se na to tak, že mining a staking jsou stejné procesy. K rozdílům se dostaneme později.
Některé PoS sítě na úrovni protokolu nepočítají s existencí poolů. Vlastníci mincí tak musí provozovat vlastní uzel, pokud se chtějí podílet na těžbě. V kontextu článku je to zanedbatelný rozdíl. Pooly, nebo jim podobné subjekty, u těchto sítí stejně přirozeně vznikají, pokud lidé s menším než potřebným počtem mincí nemají šanci podílet se na těžbě.
Hledání lepších peněz
Pojďme se prvně podívat, jak fungují fiat peníze. Česká národní banka (ČNB) se stará o
měnovou politiku. Jako držitel českých korun musíte důvěřovat ČNB, že bude její politika příznivá s ohledem na kupní sílu koruny v dlouhodobém horizontu. Musíte si být vědomi cílené inflace a také toho, že cíl se občas nepodaří dodržet. Nám jde zejména o to, že jako uživatel korun musíte důvěřovat třetí straně.
BTC mince jsou považované za komoditu, neboť jsou výsledkem těžby. Mineři konzumují elektrickou energii, za což následně dostávají kompenzaci ve formě vytěžených BTC mincí. V ideálním případě po prodeji mincí uhradí náklady na těžbu (cena hardware, daně, energie, atd.) a zbyde jim část mincí jako profit.
V dnešní době si většina uživatelů mince kupuje na volném trhu. Zde přirovnání k nákupu zlata celkem sedí. Na PoW těžbě se z historických důvodů může podílet jen úzká skupina lidí, která má dostatečný kapitál na pořízení hardware a má to štěstí, že je v jejich krajině levná energie. Být hobby minerem je dnes malý zázrak a dá se očekávat, že postupem času tato skupina vymizí úplně.
Držitelé BTC mincí věří malé skupině těžařů podobně, jako držitelé koruny věří ČNB. Bitcoin je v podstatě velmi podobný tomu jak fungují fiat měny. Většina lidí používá nebo drží BTC mince a musí věřit malé skupině těžařů a pool operátorů, že budou svoji práci vykonávat podle očekávání. Držitelé BTC mincí nemají žádná hlasovací práva, pokud jde o síťový konsensus. Pokud by chtěli mít alespoň část rozhodovací moci, museli by si pořídit plný uzel. To se však neděje a
lidé nechtějí provozovat plné uzly. Pokud by chtěli mít o něco více práv, museli by si pořídit ASIC miner. To je však nákladné. Podílet se na rozhodování je v případě PoW sítí včetně Bitcoinu relativně exkluzivní záležitost.
Bitcoin se chová jako fiat peníze, protože proces těžby je oddělený od držení mincí. Satoshi chtěl, aby lidé mohli hlasovat skrze těžbu. V
Bitcoin white-paperu najdete tuto větu:
Proof-of-Work také řeší problém určení zastoupení při většinovém rozhodování. Pokud by většina byla založena na principu jedna IP adresa - jeden hlas, mohl by ji kdokoli, kdo je schopen přidělit mnoho IP adres, podvrátit. Proof-of-work je v podstatě one-CPU-one-vote.
Bitcoin se na začátku nechoval jako fiat peníze. Satoshi si představoval, že se lidé z celého světa budou podílet na síťovém konsensu (a hlasování o změnách) skrze své CPU. Nepočítal s tím, že z těžby bude tak velký a pro běžné uživatele nedostupný byznys.
V PoS sítích si lidé kupují právo na účast v síťovém konsensu skrze mince. Mince můžete delegovat na pool ze své lightweight peněženky a tím se aktivně zapojíte do stakingu a získáváte odměnu. Není nutné kupovat si drahý hardware. Mince nejsou zadarmo, ale za vaši aktivní volbu poolu, který vytváří bloky. Jinými slovy, váš stake podpoří celkový stake poolu, podobně jako u PoW delegovaný hash rate zvyšuje šanci poolu na těžbu bloku.
Držením mincí u PoS projektů současně chráníte síť, neboť díky digitální vzácnosti roste hodnota mincí na trhu. Narozdíl od PoW, bezpečnost a decentralizace u PoS sítí roste spolu s distribucí mincí mezi uživateli. Bezpečnost je v podstatě navázaná na decentralizaci. Čím více poctivých lidí bude držet mince, tím složitější je spáchat 51% útok. Pokud bude miliarda poctivých lidí držet více než 51 % mincí, útok na síť skrze konsensus bude prakticky nemožný.
V PoS sítích má hlasovací právo každý držitel mincí. Pokud se nějaký pool chová nepoctivě, lidé delegují mince na jiný poctivý pool, čímž potrestají podvodníka. Pool, který neprodukuje bloky, nedostane odměnu. Takže i neefektivita je potrestána delegátory, kteří chtějí odměnu za staking. Své mince prostě delgují na jiný pool, který odměnu vygeneruje. Staking je fungující ekonomický model.
PoS sítě se více blíží ideálům Satoshiho, neboť v síti rozhoduje doslova každý držitel mincí. Mince jsou více jako akcie, neboť těžba není oddělena od držitelů. Neexistuje tedy malá exkluzivní skupina, která o všem rozhoduje, tak jako u PoW. Fungování PoS sítě si můžete představit tak, jakoby neexistovala ČNB. O budoucnosti koruny a dalších pravidlech by rozhodoval každý jednotlivý uživatel.
Rozhodovací proces je u PoS sítí více demokratický. PoW sítě jsou více autoritářské.
Je to skutečně jen o tom kdo rozhoduje?
Když se zamyslíte nad tím, proč některé věci v našem světě nefungují podle představ většiny, zjistíte, že za to může zneužívání moci prostředníků. Lidé většinou delegují moc nějaké entitě, které na začátku věří. Lidé jsou však lidé chybující a vždy chtějí to nejlepší hlavně pro sebe. Často své postavení zneužijí ve svůj prospěch. Problém je v procesu rozhodování a nemožnosti efektivně změnit pravidla hry během krátké chvíle. Respektive nemožnost zbavit se neefektivního prostředníka a zvolit někoho jiného, případně zavést jiný proces. Lidé se mohou chovat čestně a chtít vyhovět přání občanů, kteří jim svěřili moc. Nicméně do hry vstupuje mnoho vnějších faktorů, které mohou možnosti zvolených lidí omezit.
Síťový konsensus je v podstatě něco velmi podobného. Pokud by regulátoři začali tlačit na cenzuru transakcí, zaměří se na pool operátory a majoritní těžaře. Čím menší bude decentralizace, tím jednodušší to bude. U PoW sítí je moc v rukou úzké skupiny lidí, takže potenciální útok je jednodušší. U PoS sítí by bylo nutné zatlačit v podstatě na všechny držitele mincí. Státy si poslušnost občanů dokáží zajistit, takže je to možná jedno, ale hodnotím to z pozice Evropana.
Pokud by se pool operátoři, spolu s těžaři, rozhodli dobrovolně cenzurovat či preferovat nějaké transakce, do jisté míry tomu zabrání jen vyšší decentralizace, tedy možnost delegátorů posílit jiný pool. Šance prosadit preferované chování bude tím větší, čím více bude existovat autonomních delegátorů s významným podílem moci.
Další aspektem je možnost získat odměnu za držení mincí. Bitcoinu je často vyčítáno, že nemá cash-flow. Profitovat z existence bitcoinů mohou jen těžaři. Tedy pokud přehlédneme zhodnocování ceny mincí. To je mimochodem jeden z důvodů, proč lidé dávají mince třetím stranám jako Celsius či Nexo.
PoS sítě cash-flow mají a odměňují všechny delegátory. To je možné i díky tomu, že náklady na provoz PoS sítí je podobný asi jako energetické náklady na provoz hotelu. PoS sítě snadněji dlouhodobě přežijí i po vyčerpání počáteční dotace sítě (network subsidy) a budou mít na odměny, pokud na nich bude probíhat řekněme 1000 transakcí za vteřinu za cenu 5 korun. To je samozřejmě velmi hrubý odhad.
Dokážu si představit, že bude nutné v rámci protokolu změnit nějaká zásadní pravidla. Řekněme, že cena BTC neporoste tak jak se očekávalo a začne se řešit jak se vypořádat s klesajícím rozpočtem na bezpečnost. Předpokládejme, že jediné rozumné řešení bude zavedení inflace. Dá se očekávat, že to někdo navrhne. Kdo o tom má rozhodovat? Úzká skupina těžařů, podobně jako ČNB, nebo všichni uživatelé? Je jedno jaký na to máte názor vy, nebo váš oblíbený influencer. Z mého pohledu by měli demokraticky rozhodovat všichni uživatelé Bitcoinu nějakým svým podílem (skin in the game), neboť se v první řadě jedná o jejich bohatství. Pokud o tom má rozhodnout úzká skupina lidí, jsme zpět ve fiatu. Mineři jsou v podstatě jen žoldáci, kterým jde o profit. Jejich názor může být odlišný od názoru těch, kteří si chrání své bohatství.
Je nutné si uvědomit, že většina pravidel je vetkaná do protokolu a všichni věří, že jsou neměnná. Mezi týmem, těžaři a uživateli existuje pouze jakýsi sociální kontrakt. Násilná změna monetární politiky by byl pro Bitcoin konec. Nicméně to platí dnes, když je adopce nízká. Jak by to bylo za 20 let, pokud by došlo k bitcoinizaci? Nevíme jak se věci vyvinou a možná by bylo těžké přejít na něco jiného. Možná ne, neboť nejspíš bude existovat velké množství státních, korporátních a dalších forem peněz. Každopádně pořád se nabízí otázka, jestli je možné sociální kontrakt porušit. Debatu o tom, jaké sociální a ekonomické vazby fungují mezi týmem, těžaři a uživateli si necháme na jindy. Konstatujme, že sociální kontrakt lze porušit, i když by to vyvolalo velký odpor a odliv uživateů.
Pokud by měl být naplněn jeden ze základních principů decentralizace, všichni v síti by měli mít stejné postavení. V případě kryptoměn je asi fér toto pravidlo pozměnit tak, že každý by mohl mít hlasovací právo odvozené od množství poskytnutého hash rate, nebo držených mincí.
Kdo vlastní akcie, má určitá práva spojená s existencí firmy. Mince PoS projektů jsou tomu velmi podobné, protože vlastníci mají právo získat odměny z rozpočtu sítě (monetární expanze, poplatky, atd.) a rozhodovat. Uživatelé tak v podstatě vlastní síť, kterou používají a která chrání jejich majetek. V případě BTC mincí to neplatí. Síť vlastní (ovládají) pool operátoři a těžaři. Ti jsou motivování chovat se čestně, neboť jsou závislí na ceně BTC mincí. Potenciální problém je, že skupina pool operátorů a těžařů se stále zmenšuje. S klesající decentralizací klesá také počet lidí, kteří rozhodují. Dnes
ovládá 50 % hash rate asi jen 50 těžařů, což není mnoho. U PoS sítí může decentralizace škálovat teoreticky až do výše počtu produktivních lidí na planetě.
Ani PoS sítě nejsou ideální, protože vždy budou existovat velryby, jejichž hlasovací právo bude velké. Nicméně pořád je to bezpečnější rozpoložení sil než u PoW sítí, kde najdeme několik majoritních hráčů provozujících těžební byznys. Jak správně uchopit decentralizovanou správu sítí se stále zkoumá a je záležitostí experimentů. Pojďme se blíže podívat na to, kdo v čase získává stále vyšší rozhodovací moc.
Bohatí bohatnou
U PoW i PoS sítí platí, že čím vyšší je váš podíl na celkovém hash rate nebo stake, tím vyšší je vaše rozhodovací moc. Není zde žádný rozdíl. V čase X budou všichni účastníci hlasovat podle toho, co aktuálně mají. To platí i pro utváření konsensu a odměňování. Čím vyšší je váš podíl, tím více odměn získáte.
Pokud Alice provozujete 10 ASIC minerů, bude její odměna 10x vyšší než odměna Boba, který provozuje 1 miner. Analogicky to funguje pro mince u PoS projektů. Pokud má Alice 100 mincí a protokol odměňuje ve výši 5 % za rok, dostanete Alice 5 mincí. Bob, který by měl 100,000 mincí by dostal 5,000 mincí. V obouch případech je odměna proporcionální.
Dle mého pohledu záleží hlavně na tom, jak rychle se dá odměna použít na získání většího podílu na moci. Pokud bude Alice velká podnikatelka a bude provozovat 10,000 ASIC minerů, je velká šance, že si za odměny pořídí jeden nový ASIC miner denně. Každý nový miner okamžitě zvýší její podíl na moci. Za rok může mít Alice o 400 minerů více. Bob s jedním minerem si za rok pořídí maximálně jeden nový miner, pokud bude mít štěstí. Alice je bohatá, proto bohatne rychleji. Bob je chudý a má smůlu. U PoW sítí platí, že kdo je bohatý, bohatne rychleji.
Funguje to stejně u PoS sítí? Může to fungovat lépe, pokud se každá odměna automaticky započítá jako nový vklad do stake uživatele. Pokud Alice drží 1000 mincí a dostane přibližně 1 minci za týden, vzroste její podíl na moci každý týden. Stejně to funguje pro větší množství mincí. U PoW sítí musí podnikatel odměny dlouhou dobu držet a nemůže je hned použít pro rozšíření byznysu. V podstatě musí našetřit na nový ASIC miner (+ další náklady). U PoS sítí je možné mince použít okamžitě. Samozřejmě platí, že ten kdo má mincí více, tomu proporcionálně rychleji přibývají. Takže bohatí také bohatnou rychleji. Nicméně systém má určitou výhodu v rychlejším zužitkování odměn, případně v možnosti začít i s menším kapitálem.
V principu není velký rozdíl mezi PoW a PoS sítěmi co do rostoucího bohatství hráčů s velkým podílem. Je nutné si uvědomit, že kdo má v současném světě peníze, může si snadno koupit moc. Pokud si bohatý člověk pořídí těžební halu, náklady se mu za čas vrátí. Pokud bude těžba profitabilní, bude si takový člověk neustále udržovat svůj podíl na moci. Je to vlastně velmi podobné jako držet určitý počet mincí v PoS projektu. Jediný rozdíl jsou vstupní náklady. Nutnost investovat kvůli podílu na rozhodovací moci v případě PoW sítí se dá vnímat jako nevýhoda, neboť díky tomu klesá decentralizace.
Závislost na energii
Mnoho lidí argumentuje tím, že závislost na energii je nezbytná výhoda pro bezpečnost. To je minimálně sporné, pokud kvůli tomu klesá decentralizace sítě.
Bezpečnost PoW se opírá o dva pilíře: rozpočet na bezpečnost a těžební hardware.
Rozpočet na bezpečnost má tu nevýhodu, že je nejistý, neboť je přímo navázaný na cenu BTC mincí. Když cena roste, roste také bezpečnost. Bohužel to platí také naopak. Zdá se, že jeden z pilířu rozpočtu, konkrétně poplatky za transakce, negeneruje tak velký profit sítě, jak se na začátku očekávalo. Rozpočet na bezpečnost je v době psaní článku přibližně 18M USD.
Pro útočníka může být složité sehnat na útok dostatečné množství ASIC minerů. To může být jen dočasný problém. Vývoj technologií jde neustále dopředu. Dnes máme velké haly, ve kterých jsou tisíce až deseti tisíce minerů. Časem klesne cena minerů a zvýší se jejich efektivita. Intel nedávno oznámil, že má
nový čip, který bude až o polovinu levnější a 15 % efektivnější než současné konkurenční řešení. Technologický progres bude útok na PoW sítě neustále usnadňovat. Bezpečnost bude v čase závislá více na rozpočtu než na hardware. Bezpečnost Bitcoinu může škálovat jen do výše rozpočtu. Pokud se vyrobí více minerů než bude schopný trh vstřebat, budou se minery prodávat pod cenou. Starší zařízení budou ve výprodeji a v čase jich bude přibývat.
PoS sítě staví bezpečnost na decentralizaci. Útočník nepotřebuje hardware a jediné náklady jsou spojené s nákupem mincí. To je pro útočníka velmi problematické, neboť se zdá být téměř nemožné, že by jedna entita získala 51 % všech mincí v oběhu. Respektive útočník potřebuje mít 51 % mincí, které se používají v procesu těžy, tedy které jsou použité ve stakingu. Cena těchto mincí se může pohybovat v řádech desítek miliard dolarů při současných cenách. Pokud vzroste finanční a sociální význam nějaké PoS sítě, mohou se náklady na útok dostat na stovky miliard dolarů.
To jsou minimální náklady na útok. Pokud bude po mincích poptávka, bude růst cena, což prodraží nákup. Pokud by mince ve velkém držel útočník, bude na trhu nedostetek mincí. Cena poroste. Pokud bude útočník chtít koupit mince rychle, cena půjde také nahoru a lidé budou motivovaní nakupovat. FOMO je nepřítelem útočníka, takže je nucený mince nakupovat po troškách a velmi dlouho. I tak by nejspíš cena rostla.
Nejlepší čas na útok je v době medvědího trhu, kdy je cena mincí nízká. To platí pro PoW i pro PoS. Pokud cena padá strmě dolů, jsou PoW těžaři nuceni rychle prodávat mince, aby zachránili byznys. To způsobí, že cena začne klesat ještě víc. Někteří mineři mohou vypnout své zařízení, což síť oslabí. Jiní mohou kompletně ukončit byznys a prodávat ASIC zařízení. Útočník bude první ve frontě na nákup. Pád ceny je pro PoW sítě celkem nebezpečný, respektive pokud chce někdo zkusit 51% útok, má ideální možnost.
PoS sítě jsou vůči propadům ceny více odolnější. Protože staking nevyžaduje žádné vedlejší náklady (platbu za energie), delegátoři mohou stakovat i během propadu. Pokud věří, že se cena vrátí zpět, budou nadále držet mince a nic tím neztratí. Další odměna přijde ve stejné výši nativních mincí. Delegátoři tak i v době propadu chrání síť a dokud neprodají své mince, útočníkovi nedávají šanci.
Jak vidíte, nezávislost na energii a hardware je v tomto konkrétním případě výhoda.
Komoditní charakter BTC mincí způsobuje to, že úzká skupina minerů chrání v těžkých časech v první řadě hlavně svůj byznys. Až v druhé řadě jim záleží na osudu sítě a držitelů BTC mincí. To je přirozené chování, lež nevýhodné pro držitele.
Akciový charakter mincí u PoS projektů má tu výhodu, že neexistuje žádná úzká skupina, která není pevně svázaná s osudem sítě. Všichni delegátoři dohromady (včetně pool operátorů, kteří mají také svoji kůži ve hře) chrání svůj vlastní majetek a současně síť. Pokud jsou si toho všichni vědomi, útočníci mají malou šanci na úspěch i v době kritického propadu ceny.
Co jsou lepší peníze budoucnosti?
Na tuhle otázku vám rozhodně nedám jednoznačnou odpověď. Čas ukáže. Rozhodovat se budou lidé. Zatím neproběhla seriózní debata nad tím, jestli je pro budoucí digitální peníze vhodnější PoW nebo PoS. PoS sítě jsou relativně nové a mnoho velkých hráčů stále čeká na přechod Etherea na PoS. Jen málokdo si všiml, nebo si nechce všimnout, že mnohé PoS sítě už běží. Očekávám, že debata proběhne až v momentě, kdy Ethereum na PoS přejde.
Selský rozum říká, že pokud je hlavní výhodou budoucích peněz decentralizace, tedy nezávislost na třetích stranách, neměla by existovat úzká skupina lidí s velkým podílem moci v síti. PoW těžba je exkluzivní záležitost pro bohaté, takže taková skupina jednoznačně existuje. I když jim ekonomické incentivy brání jít proti zájmům držitelů BTC mincí, pořád je to skupina na kterou se dá útočit, nebo která může z různých důvodů udělat něco, co držitele mincí poškodí. Separace zájmů dvou skupin aktérů se mi jeví jako nevýhoda. Bitcoin je z pohledu dělby moci podobný fiat měnám.
PoS sítě mi přijdou jako vhodnější alternativa, neboť se mohou všichni držitelé mincí svým podílem účastnit síťového konsensu a získat za to odměnu. Současně mohou hlasovat o důležitých změnáv v protokolu, pokud se zavede nějaká forma decentralizovaného řízení. PoS sítě jsou více inkluzivní a díky tomu více decentralizované.
Nikdo neví co přinese budoucnost. Přijde mi přirozené budovat takové systémy, které budou snáze adaptovatelné na změny. Možnost účastnit se konsensu a hlasovat o infrastruktuře, která chrání váš majetek, mi připadá jako důležitá vlastnost. Fiat měny máme a víme že nefungují. Nefungují, protože rozhoduje úzká skuina lidí. Nepotřebujeme budovat další systém, který replikuje fiat měny. Potřebujeme systém, ve kterém bude mít každý jednotlivec svůj hlas. O zlatu hlasovat nemusíte, protože není závislé na těžbě a nemá se svojí existencí žádné problémy. Protokoly budou vždy závislé na týmech, které budou řešit hromadu výzev. Někdy zcela zásadních, jako třeba přechod na kvantovou kryptografii. Pokud na kryptoměnách chceme stavět naši budoucnost a nové finanční či politické uspořádání světa, přijde mi přirozené o důležitých věcech hlasovat. PoS sítě mají lepší předpoklady pro to, aby se nechovali jako fiat měny. V podstatě fungují přibližně tak jak si to představoval Satoshi.
[twitter-follow username="btctip_cz" scheme="dark"]
