Blockchain se neobejde bez centralizované infrastruktury

Na současném internetu jsou téměř všechny široce používané služby centralizované. Používá se architektura klient-server. Na serveru se nachází klíčová funkcionalita služby a uživatelská data. Servery obvykle patří firmám, která služby provozují. Dnes, v době cloudu, už ani firmy nechtějí provozovat vlastní servery a raději tuto funkci svěří třetí straně. Uživatelé, z pohledu sítě klienti, se skrze své zařízení připojí k serveru a službu konzumují. Využít k tomu mohou internetový prohlížeč, nebo nějakou k tomu vytvořenou aplikaci. Lidé opouštějí stolní počítače a svoji digitální aktivitu přesouvají na mobilní telefony. Ty mají omezené možnosti co se týká úložiště a životnosti baterie. To nahrává centralizovaným službám. Bitcoin přišel s konceptem decentralizace. Decentralizace není v souladu s tím, jak dnešní internet funguje a na co jsou lidé zvyklí. Zcela zásadní změna se odehrává na úrovni důvěry. V decentralizovaném světě je kladen důraz na vlastní suverenitu a soukromí. Lidé by skrze technologie měli bezprostředně vlastnit své bohatství a data. Komunikace by měla probíhat napřímo. Vše bez nutnosti důvěry v třetí strany.  Decentralizované blockchain sítě nejsou technologicky připravené dodat stejný uživatelský komfort jako současné služby označované jako Web2. Aby se Bitcoin a smart contract platformy v čele s Ethereum více přiblížily tomu co uživatelé očekávají, musí využívat centralizovanou infrastrukturu. V tomto článku si ukážeme jak běžný uživatel používá blockchain sítě a zamyslíme se nad další vývojovou fází internetu, kterou znáte jako Web3.

Kdo nemá vlastní node, spoléhá se na třetí strany

Spoléháte se na centralizovanou infrastrukturu? Existuje jednoduchá otázka, které vám dá relativně přesnou odpověď. Provozujete vlastní node? Pokud ano, tak gratuluji. Plně využíváte možnosti decentralizace. Lidí jako jste vy však není mnoho. Pokud neprovozujete vlastní node, musíte důvěřovat třetím stranám.  Provozovat vlastní node není snadné. Je nutné pořídit si vhodný hardware, což není zadarmo. Uživatelský interface může být pro neajťáky složitý na pochopení. Jsou kladeny vysoké nároky na zabezpečení. Pokud uděláte chybu, můžete o kryptoměny přijít. Jakmile si node rozchodíte, musíte se o něj nadále starat. V ideálním případě byste měli pravidelně sledovat, jestli se nevyskytla nějaká kritická zranitelnost, která ohrožuje váš node. Občas je nutné aktualizovat software.  Čas a peníze jsou vzácné komodity a lidé přemýšlí, do čeho je vloží. Nebuďme naivní v očekávání, že si každý fanoušek kryptoměn rozchodí vlastní node. Čekat to můžeme pouze od nadšených ajťáků. Pokud máte rádi čísla, tak věřte, že fanoušků kryptoměn jsou řádově desítky milionů. Burza Coinbase se blíží k hranici sta milionů registrovaných uživatelů. Další významné burzy mají až desítky milionů uživatelů. Nejstarší a největší sítě se mohou pyšnit zhruba tisíci až několika desítkami tisíci nodů. Plný node, tedy node, který se synchronizuje s aktuální verzí blockchainu, provozuje u všech blockchain sítí méně než 0,1 % fanoušků. Z toho vyplývá, že drtivá většina uživatelů využívá centralizovanou infrastrukturu.  Pojďme se podívat jak taková centralizovaná infrastruktura vypadá v praxi. Na obrázku níže vidíte nody (uzly) blockchain sítě. Nejedná se o žádnou konkrétní síť, schéma se dá aplikovat v podstatě na všechny ekosystémy. Vlevo vidíte uzly, mezi nimiž probíhá síťový konsensus. Červenou barvou je vyznačena centralizovaná infrastruktura. V cloudu se nachází uzel, který současně slouží jako server pro klienty. Tento uzel nemusí nutně produkovat bloky, vystačí si se synchronizací blockchainu. Díky tomu zná aktuální stav, který může zprostředkovat všem připojeným klientům. V tomto případě se majitel služby rozhodl pro nasazení v cloudu. Pokud má služba hodně zákazníků, nemusí se majitel starat o škálování. Uživatel vkládá důvěru nejen v majitele služby, ale také v majitele cloudu, který fyzicky provozuje server.  Představte si uživatele, který má na svém mobilu krypto peněženku (konkrétně se jedná o tzv. lightweight peněženku). Pokud chce znát svůj stav účtu, musí se TCP/IP klient spojit se serverem, aby tuto informaci získal. Pokud chce klient poslat transakci, musí využít téhož spojení. Server předá transakci blockchain uzlu, který je dále propaguje do blockchain sítě.  Uživatel může transakci podepsat na svém zařízení, ale o její propagaci se musí postarat centralizovaná infrastruktura. To je ta lepší možnost. Pokud klíče drží třetí strana, tedy majitel služby (a serveru), drží také prostředky klienta. Klient tak musí plně důvěřovat třetí straně co se týká bezpečnosti služby i poctivosti provozovatele. Přes spojení dá klient serveru vědět, že si přeje utratit mince. Server na přání klienta vytvoří transakci, podepíše ji a propaguje do blockchain sítě.  Pokud používáte HW peněženky, třeba oblíbené Trezor nebo Ledger, je to principielně úplně stejné. Nenechte se ošálit tím, že když máte v ruce HW peněženku, tak musíte využívat decentralizovanou infrastrukturu. Není tomu tak, server třetí strany je stále ve hře. HW peněženky jsou o bezpečnosti na kryptografické úrovni, ne o decentralizaci. Pokud byste chtěli HW peněženku používat decentralizovaně, museli byste si zprovoznit vlastní node se serverem a k tomu peněženku připojit. Podobně to můžete udělat s peněženkou v mobilu. Dá se říct že byste sami pro sebe provozovali službu, kterou nabízejí třetí strany. Doufám, že je vám jasné, jak jste na tom při používání centralizovaných burz, nebo různých krypto karet. Třetí strany mají vaše kryptoměny plně pod kontrolou a vy jen skrze centralizovanou infrastrukturu zadáváte požadavky na server v dobré víře, že vše dobře dopadne.  Proč lidé rádi využívají centralizovanou infrastrukturu? Protože chtějí stejný komfort, který jim nabízí internetové bankovnictví. Pokud potřebujete zaplatit, chcete co nejrychleji otevřít peněženku, ověřit identitu, zadat částku, údaje protistrany, a platbu odeslat. To samé lidé chtějí od blockchainu bez toho, aniž by byli nuceni zabývat se provozováním vlastního serveru. Jsou tak ochotni obětovat největší výhody decentralizace včetně práva na bezprostřední držení majetku.  Proč jsou centralizované služby nebezpečné? Jsou to kritická místa selhání. Pokud server přestane fungovat, ztratíte možnost zjistit stav účtu a odeslat transakci. Majitel serveru si může ukládat vaše požadavky a snažit se data nějak monetizovat, jinými slovy zneužít. Centralizace je nebezpečná také z pohledu snadného terče a to nejen pro hackery, ale také pro úřady. Regulátoři chtějí propojovat blockchain adresy s KYC údaji, což se jim díky centralizaci daří. 

Druhé vrstvy

Druhé vrstvy se snaží mince a tokeny z blockchain sítí přizpůsobit potřebám reálného světa. Nabízejí vyšší škálovatelnost, rychlost transakcí a levnější poplatky za cenu nižší decentralizace a bezpečnosti. Blockchain sítě jsou těžkopádné. Každou transakci je nutné propagovat do celého světa, aby ji mohl co nejdříve náhodně zvolený uzel zařadit do nového bloku. Nový blok následně ověřuje celá síť. Je zřejmé, že tento proces je nákladný na zdroje. Druhé vrstvy řeší problém, který je na prvních vrstvách téměř nemožné vyřešit, pokud je jejich cílem dosáhnout maximální decentralizace a bezpečnosti. Existují první vrstvy, které škálují dobře. Například síť Solana nepotřebuje druhou vrstvu. Síť však běží na několika uzlech s velkými nároky na hardware. Mezi druhé vrstvy se počítají řešení postavené na sidechains, optimistic rollups, zero-knowledge rollups, a channels (kanály). Jestli vám tyhle termíny nic neříkají, nevadí. Principielně druhé vrstvy potřebují zajistit bezpečný přenos digitálních asetů z blockchain sítě do jiné sítě. O přenosu se musí první vrstva nějak dozvědět. Je proto nutné provést on-chain transakci, tedy transakci na první vrstvě, která přenos zajistí. V síti druhé vrstvy je možné utratit aset takzvaně off-chain, tedy bez toho aniž by se o to první vrstva jakkoliv starala.  Je nutné zabránit dvojímu utracené téhož assetu. To znamená, že pokud se asset jakoby dočasně vyjme z první vrstvy a přenese do druhé, může se používat (utratit) pouze v rámci druhé vrstvy. Následně je možné asset vyjmout z druhé vrstvy a vrátit zpět do první. To proběhne opět skrze on-chain transakci. Existují různé přístupy, jak bezpečného přenosu mezi sítěmi docílit. V druhé vrstvě se assety přenáší podle jiných pravidel. Na pravidla zpravidla dohlíží menší počet subjektů, což je pointa celého řešení, neboť je to levnější a rychlejší. Je například možné, že se domluví 10 uživatelů, kteří společně přenesou assety do druhé vrstvy. Následně si mezi sebou rychle a levně posílají assety a vzájemně se hlídají. Třeba tím, že se nad každou transakcí vytvoří nový snapshot, který si všichni potvrdí. Alternativně je možné spolehnout se na nezávislou entitu, která je ekonomicky motivována vyhledávat pokusy o podvod a nějakým způsobem potrestat viníka.  Rozšířený je také způsob platebních kanálů. Uživatelé si otevřenou vlastní kanál a spoléhají se na routování transakcí. V síti je entita, která se snaží najít vhodnou routu (cestu) napříč vícero účastníky. Transakce se může dostane z bodu A do bodu B třeba skrze mezibody C, D a E. Celá cesta asetu pak vypadá takto: A -> C -> D -> E -> B. Co se týká druhých vrstev, najdeme mnoho rozdílných konceptů. Jak moc se uživatelé spoléhají na centralizovanou infrastrukturu? V případě druhých vrstev je problematika více košatá, ale v podstatě platí, že pokud neprovozujete vlastní node, pravděpodobně se z pozice klienta připojujete k serveru. Na obrázku níže je modrou barvou naznačená síť druhé vrstvy, která je spojena s blockchain sítí. V druhé síti probíhají off-chain transakce. Uživatel neprovozuje vlastní node, takže se spoléhá na server provozovaný třetí stranou. Centralizovaná infrastruktura je vyznačena červeně.  I v tomto případě platí, že pro uživatele je z pohledu decentralizace výhodné provozovat vlastní node druhé vrstvy a k tomu se připojovat. Obecně platí, že kritickým bodem selhání může být přenos assetů z blockchainu do druhé vrstvy a zpět. Pokud dochází k zamykání assetů a nějaké formě tokenizace přes smart kontrakt, je dobré ověřit si bezpečnost a důvěryhodnost kontraktu. Dále je dobré zajímat se o to, jak konkrétně funguje druhá vrstva, kterou se rozhodnete používat. Uvědomte si, že už to není o podepsání transakce a o síťovém konsensu, který je v režii nodů z celého světa. Ve hře je méně účastníků. Dále je vhodné zajímat se o ekonomický model daného řešení. Poplatky se musí platit i v druhých vrstvách.  Druhé vrstvy nemusí být z pohledu technologické vyspělosti tak spolehlivé jako první vrstvy. Zde platí, že čím déle síť funguje, tím lépe. Ale pozor, druhé vrstvy jsou často stále ve vývoji, takže každá změna přináší nové riziko zanešení chyby. Sledujte bedlivě komunikační kanály týmů, které danou síť budují.

Vše je o důvěře

Má nám centralizovaná infrastruktura vadit? Odpověď by byla na celou sérii článků, neboť problematika má mnoho odstínů. Používání centralizovaných prvků při síťové komunikaci je v rozporu se základním principem decentralizace, která by nás měla zbavit veškerých prostředníků. Teorie praví, že důvěřovat můžete jen sami sobě a vše ostatní musí být ověřitelné na bázi kryptografie a síťového konsensu. Pokud neprovozujete vlastní node, v podstatě se od těchto možností odstřihnete a musíte důvěřovat třetí straně, která sehrává roli zprostředkovatele mezi vámi a blockchainem.  Jak velký je to problém? Blockchainový purista by vám řekl, že bez vlastního nodu nejste plnohodnotný člen komunity. Buďme však realisté. Lidé nezačnou provozovat vlastní nody Bitcoinu, Etherea a dalších projektů. Navíc by to bylo energeticky velmi neefektivní. Je nutné přemýšlet o tom, jaké části infrastruktury musí být decentralizované a na jakých místech dává smysl slevit z prvotních ideálů. Do úvahy je nutné vzít současné uspořádání světa a realisticky odhadnout vliv disruptivní technologie na základní stavební kameny naší civilizace. Pokud vše zjednodušíme na minimum, vyspělé země fungují zhruba takto. Uživatelé interagují mezi sebou, nebo se službami. Služby zahrnují banky, firmy, úřady, atd. Pokud dojde k problémům, může se kterákoliv strana obrátit na právní systém. To je jakási vyšší moc, která má právo rozsoudit spor a vymáhat právo ve fyzickém světě. Můžete si pod tím představit moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Díky právnímu systému by se lidem ani službám nemělo vyplatit podvádět. Právní systém nastavuje pravidla hry. Pokud uživatelé důvěřují právnímu systému, mohou důvěřovat také službám. Banka vám nemůže jen tak sebrat peníze, neboť by se musela kromě pošramocené důvěry potýkat se zákonem. Pokud vám e-shop nedodá zaplacené zboží, bude mít podobný problém. Pokud zaplatíte sousedovi za práci, kterou následně nevykoná, nemusíte právo vymáhat sami s partou kamarádů a riskovat vlastní zdraví či život. Existuje efektivnější způsob, jak spor řešit.  Kryptoměny přišly s myšlenkou, že zrovna bankéřům se věřit nedá, a proto je nutné všude po světě nahradit fiat měny. Kryptoměny existují pouze v digitálním světě. Ve své podstatě je to jen pár pravidel a algoritmů, jejichž nezměnitelnost hlídá decentralizovaná síť. Bez právního systému se nikdy neobejdeme. Lidé budou vždy žít ve fyzickém světě, ve kterém budou vznikat spory. Někteří lidé budou vždy úmyslně podvádět. Je úplně jedno, jestli používáte fiat měny, nebo kryptoměny. Pokud vám e-shop nedodá zboží, nebo soused po zaplacení neprovede slíbenou práci, potřebujete spor nějak řešit. Právnímu systému potřebujete sdělit identitu hříšníka a dodat prokazatelné důkazy. Podvodníkům nesmí blockchain pomáhat k nelegálním činnostem. Pokud někdo nelegálně odcizí prostředky a nevrátí je s argumentem, že ztratil klíče, půjde si to odsedět nebo bude jinak potrestaný.  Blockchain má v interakci s fyzickým světem omezené možnosti. Transakci můžete spolehlivě poslat protistraně jen v případě, že se navzájem znáte a důvěřujete si. Pokud se navzájem neznáte a nedůvěřujete si, spoléháte se na právní systém. To je v podstatě třetí strana v nějaké formě zastřešená státem, od které očekáváte vyřešení sporu. Tím se dostáváme zpět k centralizované infrastruktuře. Lidé se na ni mohou spolehnout, pokud důvěřují právnímu systému, který je schopný sjednat nápravu.  Rozhodně nechci obhajovat užívání centralizovaných burz, nebo poskytovatele krypto-karet. Nicméně co se týká ochrany uživatelů, nemají tito prostředníci moc možností, jak vás snadno okrást. Pokud třetí strana drží vaše krypto, je riziko stále obrovské. Například v případě vykradení burzy nemusíte dostat nic zpět, pokud právní systém nedonutí prostředníky k pojištění vkladů. Dodejme, že úřady jednaly i v případě aféry Mt. Gox z roku 2014. Centralizace může být vnímána jako problém z pohledu snadného terče, jak už jsem naznačil výše. Třeba z pohledu regulací je to však celkem jedno, neboť zákon ve fyzickém světě dosáhne na kohokoliv. Kdyby regulátoři chtěli, snadno si došlápnou na pool operátory, těžaře, a ve finále klidně na samotné uživatele.  Pokud máte klíče k vlastním mincím a tokenům, budou centralizované služby většinou populace vnímané jako užitečné a to navzdory dalším přidruženým rizikům. Prostředníci jsou ekonomicky motivovaní poskytovat kvalitní služby. Otázka zní, jak funguje jejich byznys model. Nikdo nebude poskytovat služby zadarmo. Na začátku možná ano, ale později bude každý prostředník očekávat profit.  Z pohledu rozpočtu na bezpečnost a decentralizaci všech veřejných blockchain sítí by bylo nejlepší získat veškeré poplatky spojené s manipulací s mincemi a tokeny. To je v praxi nedosažitelný ideál, neboť lidé budou vždy tíhnout k úsporám zdrojů a maximalizaci efektivnosti. Dokud bude centralizovaná infrastruktura dobře fungovat, lidé ji budou důvěřovat. 

Decentralizace je škála

Pojďme se podívat na dva extrémní protipóly decentralizace. Na nejhorším konci je účet na centralizované burze, která vlastní privátní klíče od kryptoměn uživatelů. Lepší řešení je důvěra v kód, který se přes API dotazuje serveru na stav blockchainu a uživatel důvěřuje odpovědím. Stejné API je používané na transakce, avšak klíče si spravuje sám uživatel.  Na druhém pólu je uživatel, který sám provozuje těžební node, tedy node který se přímo aktivně podílí na produkci bloků. O něco horší je provozování pasivního nodu, který se synchronizuje s aktuální verzí blockchainu.  Dobrá zpráva je, že mezi těmito póly je mnoho možností, jak vylepšit Peer-to-Peer komunikaci. Jako první vás asi napadne vybudování klientů, kteří se budou připojovat na více nezávislých serverů za účelem ověření stavu blockchainu. Tím se riziko spojené s prostředníky diverzifikuje. Lidé si mohou zvolit, jakým poskytovatelům budou věřit. Mohou vznikat komunitní servery provozované třeba v rámci obcí. Tím by narůstal počet plných uzlů a současně by se zvýšila důvěra lidí, neboť ti budou raději důvěřovat lokálnímu provozovateli kterého znají, než někomu cizímu.  Existují však další varianty. Téměř ideální řešení je takový lehký klient, který by byl stejně bezpečný jako plný uzel. Tento lehký klient by využíval moderní kryptografii k ověřování stavu blockchainu bez nutnosti stahovat celé nové bloky a udržovat blockchain. Boom kryptoměn byl novým impulzem pro rozvoj kryptografie a vznikají opravdu velmi zajímavé koncepty. V budoucnosti nad prvními blockchainovými vrstvami vznikne nová decentralizovaná infrastruktura, která izoluje uživatele od těžkopádnosti blockchainu, avšak zajistí bezpečné zprostředkování stavu blockchainu. Klíčovou roli by mohli sehrát současní provozovatelé poolů, neboť ti jsou motivování k poctivému jednání a současně by měli usilovat o adopci dané sítě. Zapojit by se však mohl v podstatě kdokoliv a dokážu si představit, že vybudování i provoz bude financovaný z rozpočtu sítí.  Současný stav není ideální. Většina lidí využívá to nejhorší řešení, protože decentralizace je nákladná záležitost. Důležité je, že se implementují nové koncepty, takže uživatelé připojení k jednomu serveru budou jednou jen historickou epizodou. Přijde doba, kdy bude Peer-to-Peer komunikace, důvěryhodná, levná, rychlá a hlavně snadná na používání. Přesto všechno budeme i nadále do jisté míry využívat centralizovanou infrastrukturu. 

Jak bude vypadat Web3

Web2 je často charakterizovaný jako “read-write” (číst-psát). V této fázi došlo k masivní centralizaci služeb, což urychlilo finanční a sociální interakci, umožnilo snadné sdílení informací a došlo k disrupci snad všech průmyslových sektorů. Byl to však také začátek zneužívání silné pozice prostředníků. Čtenáři dobře znají dnešní internet, takže není potřeba řešit detaily.  Blockchain je považován za disruptivní technologii, která může mít na svět podobný dopad jako měl vznik internetu. To znamená, že se změní způsob jakým uživatelé, firmy i vlády fungují. Naše staré zvyky nahradí nové. Web3 není ve své podstatě nic jiného než rozšíření konceptu decentralizace do dalších oblastí vedle původního pokusu o nahrazení fiat měn. Lidé se stanou vlastníky vlastní identity, assetů, dat, práv a svého soukromí. Krásně to demonstruje obrázek níže. Je na něm krásně vidět, že Web2 vám odcizil to nejdůležitější co máte. Odcizil vaši identitu a to včetně všech dat spojených s vaší finanční a sociální interakcí. Třetí strany mají o vašem chování, zvycích a názorech lepší obrázek než státy. Snad všechny služby na internetu vyžadují práci s identitou. Identitu potřebujete při komunikaci s úřady, při objednávání zboží, pro platby, když si berete hypotéku, při sdílení obsahu, nebo napsání komentáře na sociální síť.  Někteří tvůrci obsahu využili velkého síťového efektu velkých platforem a získali mnoho příznivců. Nyní se sami snaží monetizovat svůj obsah a nechtějí se dělit o profit s velikány typu YouTube. Také chování konzumentů se mění. Právo na soukromí, ochrana zneužití dat, boj se spamem a s boty, právo na odměnu za sdílení privátních dat či sledování reklamy a další věci začínají měnit současné byznys modely.  Do Webu3 se přihlásíme peněženkou, ke které budeme mít vlastní passphrase. Peněženka bude obsahovat v první řadě data spojená s naší identitou. Dále kryptoměny, stabilní mince, tokeny, NFT a mnoho dalších věcí. Vlastní peněženka bude středobodem nové verze internetu.  Primární funkce blockchainu je zaznamenat stav assetu X uživatele Y v čase Z. Assetem může být i veřejný klíč uživatele, který spolu s dalšími daty (klidně včetně biometrických) může sloužit k ověření digitální identity. Reálnou identitu uživatelů může svým podpisem ověřit libovolný důvěryhodný úřad v dané zemi, pokud o to bude mít uživatel zájem. Lidé mohou mít více nezávislých identit, pokud budou chtít.  Pojďme si vysvětlit jak funguje Twitter dnes a jak by mohl fungovat v rámci Web3. Twitter vlastní identity uživatelů, takže pokud ho někdo hackne, může začít tweetovat z účtu Elona Muska. Tento velkolepý průser se nedávno skutečně stal. Twitter si dovolil suspendovat účet bývalého amerického prezidenta Trumpa. Může tak v podstatě ovlivňovat veřejné míněný v kritickém období, což je velmi mocná zbraň v rukou několika málo lidí. V obou případech je na vině centralizace. Elon Musk i Trump byli poškozeni tím, jak dnes Twitter funguje.  Může to decentralizace vyřešit? Samozřejmě. Stačí, aby účty vlastnili sami uživatelé. Ti by se k Twitteru připojili skrze peněženku přesně tak jak je naznačené na obrázku výše. Poté by museli každý tweet podepsat svým privátním klíčem v podstatě velmi podobně jako podepisují běžnou blockchain transakci. Twitter by podepsané tweety zobrazoval lehce jinak. Všichni lidé na světě, by mohli ověřit autenticitu tweetu skrze veřejný klíč uložený v blockchainu. Pokud by Twitter otevřel veřejnosti část zdrojového kódu Twitteru, který by sloužil k přihlášení skrze peněženku, nemohl by libovolně (bez povšimnutí a kritiky) deplatformizovat uživatele. Tlak na otevření zdrojového kódu kritických služeb dlouhodobě roste a blockchain odvětví tento tlak zesiluje.  Všimněte si, že Twitter se nepotřebuje nějak zásadně měnit a může nadále běžet na spolehlivé centralizované infrastruktuře. Stačí integrace s decentralizovanou infrastrukturou pro kritické části. Tím se dosáhne silnějšího postavení uživatelů, nemožnost masově odcizit identitu mnoha uživatelů najednou a jistota sledovatelů, že tweety jsou autentické. Jakmile autor něco tweetne, už to nemůže vzít zpět, neboť celý svět může díky podpisu dokázat, že to byl právě on, kdo tweet pustil do světa. Díky ověření identity státním úřadem by bylo dokonce možné veřejně ověřit, že Elon je skutečně Elon. Mnozí lidé si myslí, že veškerá data ve Web3 musí být uložena v blockchainu a vůbec jim nedochází, že to není nutné. Data mohou vlastnit uživatelé klidně jen ve svém mobilu, nebo si je v zakryptované formě zálohovat někde v cloudu. V blockchainu mohou být jen klíče, které dodají věrohodnost dat. Pokud uživatel dostane řidičák nebo získá diplom, stačí aby ho daná autorita podepsala klíčem v blockchainu a předala uživateli. Když se uživatel diplomem prokáže novému zaměstnavateli, bude velmi snadné a hlavně rychlé ověřit podpisy bez nutnosti kontaktovat vydavatele. Vše proběhne skrze kryptografii a veřejně dostupné decentralizované infrastruktuře. Uživatel bude schopný digitálně komukoliv na světě věrohodně dokázat, že získal diplom. Diplom nebude možné zfalšovat, pokud v tom nebude mít prsty samotná instituce, která tím automaticky ztratí kredit. Vemte si, jak snadné je dnes zfalšovat libovolný doklad a o kolik složitější by to bylo, kdybychom zapojili kryptografii, která je tu s námi desítky let. Veřejné sítě otevřou bránu novým možnostem.  Ani NFT není nutné ukládat do blockchainu. To co je nutné zajistit je, aby token skutečně reprezentoval obrázek, aby se dalo ověřit kdo je skutečným autorem obrázku, a aby se dala vymáhat autorská práva. Kromě URL na úložiště musí NFT obsahovat hash obrázku (pár bytů navíc), který jednoznačně propojí token s obrázkem. Obrázek tak nepůjde na serveru vyměnit za jiný. Pokud se tak stane, majitel bude mít svoji kopii obrázku jehož hash bude shodný s tím v NFT. Je neuvěřitelné, že mnoho autorů dnešních NFT tento snadný koncept víc nevyužívá. Hash obrázku je mnohem důležitější než URL. Autor díla může při vytvoření NFT použít digitální podpis, čímž se zamezí pokusům o plagiátorství či vytvoření kopie díla. Právní systém se postará o zbytek.  Jakmile se dočkáme smysluplných regulací assetů v blockchainu, bude možné začít s tokenizací všeho druhu. Technologie předstihla regulace, ale to se mění. Do 10 let budeme mít akcie firem ve vlastní peněžence a budeme je schopni prodat v neděli večer přes decentralizovanou burzu a nikdo nám v tom nezabrání. 

Prolnutí blockchainu, centralizované infrastruktury a právního systému

Sice stále méně, ale pořád můžete narazit na názor, že jediné možné využití blockchainu je Bitcoin a že nám to umožní vytvořit nestátní peníze. Existence nestátních peněz sama o sobě neznamená, že se bez vlád obejdeme. Jak už jsem popsal výše, právní systém spolu s vymahatelností práva ve fyzickém světě budeme vždy potřebovat. Pokud to nebude stát v současném slova smyslu a podaří se nám redefinovat společenskou smlouvu, stále to bude subjekt, který bude disponovat právem řešit spory a trestat ve fyzickém světě.  Pokud budeme schopni decentralizovat peníze, musí být možné využít blockchain také k tokenizaci dalších assetů a k replikaci současných finančních služeb. Jaký je rozdíl mezi vlastnictvím bitcoinu a akciemi Tesly skrze blockchain? V principu žádný, pokud jsme schopni kryptograficky zajistit autenticitu akcie. V obou případech můžeme o assety přijít, pokud ztratíme klíče k peněžence. S tímto vědomím do toho uživatelé půjdou. Nedává smysl starat se o bitcoiny bez přítomnosti prostředníka a současně se bát toho samého v případě jiných assetů. U akcií je vydavatelem firma Tesla a dokážu si představit fungující mechanismus, který umožní akcii vydat znovu. Bude nutné spolehnout se na centralizovanou infrastrukturu? Asi ano, ale kdo by se zlobil, že kvůli vlastní chybě nepřijde o majetek. Nicméně tady hodně předbíháme dobu.  Půjčky, investice do firem, pojištění, společné financování veřejné služby a další finanční nástroje jsou běžnou součástí dnešního centralizovaného světa a kvůli blockchainu nezmizí. Web3 je v principu o navrácení svobody a suverenity zpět do rukou občanů. Ne všichni o to budou stát, ale to nechme stranou. Nedává smysl pokoušet se o revoluci jen na úrovni nahrazení fiatu, poté udělat tlustou čáru a říct, že pro nic jiného to nemůže fungovat. S tímto myšlením nemá ani smysl se o decentralizaci společnosti pokoušet. Zdá se pravděpodobné, že centralizované a decentralizované finanční služby budou v dalších letech fungovat vedle sebe. Bude tak přirozeně docházet k propojení, které bude postupně směřovat k vyšší decentralizaci. Zabere to nejspíš několik dekád.  V digitálním světě nedává nadále smysl spoléhat se na hromadu prostředníků, kteří využívají zastaralé technologie a za pomalé, nespolehlivé či jinak neefektivní služby berou neadekvátně velký profit. Touha po zvýšení efektivity a automatizaci procesů spolu s tlakem na vyšší svobodu a soukromí povede k vyššímu využití blockchain technologií. Je to přirozená evoluce a vítěztví pro všechny strany.  Bude docházet ke stále bližšímu prolnutí mezi blockchainem, centralizovanou infrastrukturou a právním systémem. Blockchain má smysl pro věci jako dozor nad monetární politikou, maximálním počtem vydaných tokenů, nad autonomní procesy, které mají fungovat bez možnosti zásahu zvenku, jako decentralizované úložiště klíčů pro práci s identitou, nebo úložiště hashů k datům, která mají zůstat nepozměněna. Centralizovaná infrastruktura má smysl jako úložiště dat a pro přívětivou uživatelskou interakci. Sem bych se nebál započítat fyzickou interakci mezi lidmi. Pokud připustíme, že se právního systému nikdy nezbavíme a že dokážeme decentralizovat identitu, dostávají finanční a sociální služby na blockchainu zcela nový rozměr. 

Závěr

Nerozumím argumentům lidí, kteří mají rádi Bitcoin a Web3 je pro ně noční můra. Pokud dává decentralizace smysl pro nestátní peníze, musí logicky dávat smysl i pro běžné finanční a sociální služby. Význam decentralizace v kontextu zajištění neměnné monetární politiky by pozbyl významu, kdyby uživatelé museli mince svěřit centralizované bance kvůli úrokům. Ceny kryptoměn nebudou růst do nekonečna a jednou se stabilizují. Lidé budou vždy toužit po větším zhodnocení majetku. Jde toho docílit centralizovanou a decentralizovanou cestou. Každý fanoušek kryptoměn vám řekne, že riskujete, pokud necháte kryptoměny třetí straně jen kvůli tomu, že vám poskytne platební “krypto” kartu. Získáváte pohodlí za vystavení se riziku. Ultimátním cílem celého krypto odvětví je snižovat riziko, což v podstatě znamená rozšiřovat koncept decentralizace a eliminovat prostředníky. Pro platby se nám to snad brzy podaří a zbavíme se závislosti na centralizované infrastruktuře. Dalším logickým krokem jsou finanční služby. Web3 princip decentralizace využívá pro sociální interakci, což dává smysl, pokud už nyní Twitter používá NFT a chystá se spuštění krypto plateb. Proč by vám neměl umožnit spravovat si identitu a digitálně podepisovat vlastní tweety? Twitter si koupil Elon Musk. Popřejme mu štěstí a doufejme, že z Twitteru udělá první sociální síť, která bude ctít Web3 principy. [twitter-follow username="btctip_cz" scheme="dark"]. [easy-social-share buttons="facebook,twitter,linkedin" counters=1 counter_pos="inside" hide_names="no" template="tiny-retina"]
4/5 - (1 vote)

Komentáře (0)

Zatím nebyly přidány žádné komentáře.

Připojte se k diskuzi

Zde napište svou odpověď
Vaše jméno
Váš e-mail
Odeslaním komentáře souhlasíte se zpracováním osobních údajů.

Buďte v obraze a
nenechte si ujít novinky z krypto-světa.

Relevantní články, dvakrát měsíčně do vaší emailové schránky.

Váš e-mail
Ukládám..
Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů.