Existuje hned několik verzí bitcoinových adres, které se objevovaly s novými vylepšeními. Ukážeme vám, jak jednotlivé druhy adres rozeznat a řekneme si, jaké vylepšení daná verze adresy přinesla. Z pohledu uživatele se může zdát, že jde o pouhou kosmetickou úpravu adresy, za každou verzí ale stojí zajímavé vylepšení.
První adresy peněženek navržené Satoshim Nakamotem
První adresy peněženek navrhl samotný Satoshi Nakamoto a byl samozřejmě také vlastníkem první z nich. Postupem času se ale začaly používat nové adresy, které přinesly řadu vylepšení. Jednalo se například o zmenšení objemu dat ukládaných do bloku.
Původní peněženky byly ale primitivní a nenabízely žádná vylepšení a transakce na tyto staré adresy jsou o něco dražší, protože přenášejí větší množství dat. Zároveň je ale důležité říci, že všechny peněženky jsou navzájem kompatibilní a používání starých adres uživatele nijak nelimituje. Podle znaků na začátku adresy se dá rozeznat, jakým typ vaše peněženka používá. Ve většině případů vám peněženky dnes vygenerují adresu začínající bc1q, která reprezentuje Native SegWit vylepšení.
Úplně první adresy začínají číslem 1 a v dnešní době jsou již považovány za zastaralé. Jedná se o přímý hash privátního klíče, což byla v roce 2009, kdy Bitcoin začínal, jediná cesta k vytvoření adresy peněženky. Tyto adresy ukládají do bloku všechny informace o transakci, čímž roste náročnost šifrování, množství dat ukládaných do bloku a s tím samozřejmě také cena za transakci.
V současnosti se používání těchto adres neporučuje, jsou totiž k dispozici novější verze. Tyto adresy mají dnes jen majitelé starých peněženek, kteří dlouhodobě drží své bitcoiny. Adresa Legacy peněženky vypadá například takto:
1ASAGGTT8VwG7tpM1tqZ1K5g4krBsVjEwU
Adresa je funkční a můžete si ji zkusit načíst do své peněženky. Při vytváření transakce uvidíte, že předpokládané poplatky jsou o něco větší, než při zasílání na novější adresy. Tyto staré peněženky se někdy označují také P2PKH (Pay To Private Key Hash). Znamená to tedy, že uživatel zasílá bitcoin na adresu, která je přímo získána z privátního klíče.
Hned s další verzí přišla řada vylepšení
Ještě za časů Satoshiho Nakamota vytvořili bitcoinoví vývojáři novou verzi adres. Jedná o soft fork, takže je úprava zpětně kompatibilní a označuje se jako Pay to Script Hash (P2SH).
Vylepšení bylo představeno v BIP 16.
Tyto adresy začínají číslem 3 a mění průběh skriptu při transakci. Jistě vás napadá, že by adresy mohly začínat číslem 2, aby to šlo pěkně popořadě. Tyto adresy s dvojkou na začátku byly využity pro testování právě Pay to Script Hash a pro běžné transakce se nepoužívají. Tyto nové adresy přinesly výrazné vylepšení v tom, že bitcoiny na adrese jsou zamčené nějakým spriptem, či chcete-li podmínkou. Tento script definuje podmínky, za jakých mohou být prostředky uvolněny a používány.
Typickým využitím tohoto vylepšení jsou transakce s více podpisy. Využít se dá také k časovému uzamčení peněženky, která bude moci utratit bitcoiny z dané transakce až po uplynutí času určeného ve skriptu. Veškeré informace a skripty jsou hashovány, díky čemuž se sníží velikost transakce a s ní i
poplatky. Adresa peněženky P2SH vypadá například takto:
35PBEaofpUeH8VnnNSorM1QZsadrZoQp4N
Odhadem jsou transakce zaslané na tyto adresy o 26 % levnější, než při použití legacy adresy začínající jedničkou. Toto vylepšení také výrazně přispělo k vytvoření aktuálně nejpoužívanějších typů adres s vylepšením SegWit.
S příchodem SegWitu se opět snížily poplatky, protože bylo ušetřeno další místo při ukládání transakce do bloku. Toto vylepšení ale přineslo řadu dalších funkcí a je zpětně kompatibilní. Opět se tedy jedná o soft fork. Zkratka SegWit označuje slovní spojení Segregated Witness, které celkem vypovídá o hlavní funkci SegWitu. Tent totiž odděluje podpisová data od transakce a ušetří tak další místo v bloku, čímž se sníží také poplatky. Podpisová data jsou uložena bokem a nejsou zapsány do bloku.
SegWit přinesl také novou definici pro velikost bloku, weight unit (WU), přičemž každý blok může mít maximálně 4 miliony WU a pojme více než 1 MB dat. SegWit adresy začínají řetězcem bc1q a vypadají například takto:
bc1qn9q8e07rv68upvt59zdfr69yuce6eeywrynfuv
Následně vývojáři přišli ještě s vylepšením vylepšení a vytvořili verzi adresy Native SegWit. Ke všem výhodám původního SegWitu přidává ještě rychlejší transakce, lepší škálovatelnost a menší poplatky za odbavení transakce. V neposlední řadě upravuje toto vylepšení adresy také tím, že jsou všechna písmena malá.
Bohužel toto vylepšení ještě neintegrovaly všechny burzy a většina burzovních peněženek tedy používá pouze SegWit. Naopak většina hardwarových peněženek Native SegWit podporuje a vytvoří vám peněženku s touto nejnovější adresou. Poslední vylepšení Native SegWit je označováno jako adresa typu bech32.
Závěrem
Rozpoznat typ peněženky je nyní už hračkou, jen pro pořádek připomeneme základní pravidla. Pokud máte adresu začínající číslem 1, jedná se o legacy adresu z dob Satoshiho Nakamota. Jsou zastaralé a při jejich používání musí uživatel očekávat vyšší transakční poplatky. Pokud adresa začíná číslem 3, jedná se o P2SH adresu. Další vylepšení s názvem SegWit upravuje adresu peněženek znovu a začíná bc1q a poslední vylepšení s názvem Taproot vytváří peněženky začínající řetězcem bc1p. Tu ale většina běžných uživatelů nevyužije, protože slouží hlavně ke složitým transakcím
Máte-li pocit, že používáte zastaralou adresu, můžete si vytvořit peněženku novou a všechny své prostředky na ni přesunout běžnou transakcí. Některá zařízení, jako například Trezor, nabízejí různé varianty bitcoinových adres. Doporučujeme samozřejmě používat nejnovější SegWitové adresy, protože mají nejmenší transakční poplatky, díky snížení objemu informací, které ukládají při transakcích do bloku.
[twitter-follow username="btctip_cz" scheme="dark"]
